Nejstarší klub v Praze. Hudba. Divadlo. Kavárna
TAK TROCHU JINÉ PŘÍBĚHY
Před pár lety jsem objevil svou fotografickou vášeň pro tváře vyprávějící příběh. Tváře vrásčité, s úžasnou strukturou, osoby záhadné a charismatické i tváře lidí bez domova. Portréty sbírám v ulicích Prahy, kde dávám přednost přirozenému světlu. Jsem fotograf samouk. Mojí profesí je jazzový hudebník. Hraní v jazzových kapelách a jazzová hudba vůbec je určitě něco úžasného, stejně jako pouliční portrét. Obojí má syrové základy, jsou hrubé jako štěrk, ničím neomezené, ale zároveň sofistikované – a to vše vzbuzuje intenzivní emoce. Moje obrazy nejsou jen jednoduché portréty, ale svědectví o lidské osamělosti, vášni i utrpení v této drsné moderní době.
Lidská tvář je pravděpodobně jeden z nejzajímavějších fenoménů.
Odezvu získávám převážně na fotoportálech Flickr, Viewbug a Pinterest, kde se pořádají i fotosoutěže, na nichž jsem získal první a druhé ceny. Oceněním za portrét „Mr B/W“, který zvítězil na Expressive Faces Photo contest na americkém portálu Viewbug .com, byl fotoaparát Nikon. Na domácí scéně mám radost z toho, že se na výstavách pořádaných například v kině Lucerna, Galerii Kamzík, Paláci Akropolis, Stavovském divadle, Rock Café a v kavárnách prodalo cca 120 velkoplošných portrétů.
Blíže se s mojí tvorbou můžete seznámit na webu nebo na Flickru.